Fytoterapie z pohledu Tradiční čínské medicíny

Dnes nahlédneme pod pokličku čínské fytoterapie neboli bylinného léčitelství. V tomto článku si popíšeme specifika této metody. Dozvíme se něco o tom, jak TČM přistupuje k jednotlivým bylinám a jejich směsem. Na úvod je dobré vysvětlit rozdílný pohled na slovo bylina. V Evropě tím je myšlená rostlina, zatímco v TČM tato léčiva označujeme pojmem Yao. Tato léčiva nezahrnují pouze rostlinnou říši, ale taktéž říši hub, nerostů a živočichů. Zde bych rád upozornil na fakt, že v naší republice se živočišná léčiva téměř neužívají (až na fosilie, ulity a některé kosti). Jelikož můžeme většinou nahradit Yao živočišného původu, často rostlinnou alternativou, snažíme se toho značně využít, a tak většina směsí nemá fatální dopad na naši drahocennou planetu. Čínská fytoterapie se od evropské liší v několika směrech. Tím nejvýznamnějším je míchání několika bylin do směsí. Zatímco v Evropě se častěji byliny podávají samostatně, případně je smícháno jen pár bylin, v Číně je situace opačná, Yao se míchají do směsi, které jich mnohdy obsahují i desítky a užívají se v poměrně „vysokém“ dávkování běžně i 100 g na den. Původ čínské fytoterapie se datuje do roku 3000 př. n. l., avšak v té době byla tato metoda značně mladá. Ve 2. stol. n. l. vyšlo dílo Shen Nong Be Cao Jing popisující účinky 365 Yao. Roku 1572 v dalším díle Ben Cao Gung Mu bylo popsáno 1892 Yao. A konečně v současnosti Velký lexikon čínských Yao Zhong Yao Da Ci Dian obsahuje popis 9000 Yao. Existuje celá řada faktorů ovlivňující účinek a vlastnosti Yao. To se týká geoautencitity, tedy původu Yao, taktéž části rostliny, kterou použijeme. Například z lotosu (Nelumbo nucifera) se používá 8 různých částí. Významnou roli hraje taktéž doba sběru, různé části se sbírají v různou dobu s ohledem na maximální sílu účinku užívané části. Například pro kořeny je typický sběr na podzim a začátkem zimy, natě v době maximálního rozvoje a květy těsně před nebo po rozvinutí. Jednotlivé části se následně upravují. Požadovaný tvar získáme čištěním, řezáním nebo
drcením. Dále je možné Yao máčet ve vodě, tím je změkčíme k další úpravě, můžeme zjemnit chuť, případně zmírnit nebo odstranit „toxicitu“. Taktéž je možné Yao upravit ohněm, většinou se jedná o pražení, ať už na mírném či větším ohni, popřípadě sežehnutím. Používaná je taktéž metoda „vody a ohně“, jedná se o dušení, napaření či zahřátí. V neposlední řadě jsou to přísady, se kterými se Yao upravují pro docílení požadované formy a účinku. Jde například o med, ocet, víno a alkohol, slaná voda a zázvorová šťáva.
Z pohledu TČM Yao charakterizují:
 čtyři povahy
 pět chutí
 tropizmus, směřování do drah
 toxicita

Čtyřmi povahami myslíme teplotní Charakter Yao. Ty jsou na škále od velmi horkých přes neutrální až po velmi chladné. Pět chutí nemůžeme brát doslova jako vjem zjistitelný ochutnáním, jde často o popis účinku a obvyklému působení chutě na daný orgán Zhang Fu. Chutě nám předurčují léčebné vlastnosti Yao. Tropizmem myslíme vstupování Yao do drah. Až poté, co Yao prostoupí do příslušné dráhy, může se, ale též nemusí, dostat k danému orgánu. Toxicitou myslíme obsah nebezpečných látek, které jsou nebezpečné pro všechny. Avšak školený terapeut ví, kdy tyto Yao může podat, aniž by došlo k nežádoucím účinkům. Dále se taktéž jedná o toxicitu v kontextu špatného podání. Yao jsou následně řazeny do jedné nebo více z mnoha skupin.
To jsou například:
 Doplňovače Qi, krve (Xue), Yin, Yang
 Otevírače povrchu
 Pročišťovače horka
 Yao spouštějící dolů
 Napravovače Qi
 Yao zastavující krvácení
 Yao tišící ducha

Při míchání je třeba dbát na slučitelnost Yao tak, aby nedošlo k nežádoucím účinkům. Yao si můžou navzájem ve svých účincích pomáhat a podporovat se. Jedno Yao může potlačovat druhé nebo výrazně oslabit jeho účinek (tohoto efektu se často využívá pro snížení toxicity). Taktéž účinek jednoho Yao může vyrušit účinek druhého. Na druhou stranu při smíchání neslučitelných Yao můžeme vytvořit nežádoucí reakci.

Během věků se zdokonalovali postupy míchání směsí až do dnešní vysoce standardizované podoby. Léčiva se dávají do směsí dle určitých pravidel. Nejdříve je nutné stanovit základní cíl směsi, následně přemýšlíme o sekundárních cílech a taktéž o cestách, kterými dosáhneme cíle léčby. Rozeznáváme čtyři hierarchické skupiny, které mohou Yao ve směsi zaujmout. „Císař“ má ve směsi hlavní léčebnou funkci. „Ministři“ zesilují terapeutickou akci císaře. „Asistent“ léčí další příznaky, mírní některé účinky císaře a ministra ku prospěchu celkovému záměru. „Poslové“ nasměrují směs do vybrané oblasti a harmonizují účinky různých Yao. Ve směsích se nemusí vyskytovat všechny čtyři
skupiny, ale císaře by směs měla obsahovat vždy. Při sestavování směsi dbáme i na konstituci, věk, pohlaví, roční období a stav trávení. S bylinami v TČM se setkáme v několika formách. I ty hrají důležitou roli v léčbě. Snažíme se
klienta nepřehltit nebo nepodat příliš slabou dávku a formu. Zlatým standardem fytoterapie jsou Odvary (Tang), ty získáme vařením Yao. Nedoporučují se vařit v kovových hrncích. Odvar se následně pije 2x až 3x denně. Forma prášku (San) již není tolik využívaná neboť je náročná na uchování. Yao se namelou v mlýnku a užívají se „na sucho“, následně se zapijí vodou nebo se se připraví nálev. Pro nás asi nejznámější a nejdostupnější forma již předpřipravených směsí je forma kuliček (Wan). Ta se připraví uvařením odvaru a sušením do konzistence pasty. Pasta se obvykle doplní škrobem a lisuje do kuliček. Forma granulí (Chong) je prášková, na rozdíl od formy San se však byliny upravují tak, aby déle vydržely a nehrozila jejich kontaminace. Tablety (Pian) se vyrábějí přimícháním pojiva do granulí a následným lisováním. Sirup (Gao) je chuťově atraktivnější varianta využívaná především k léčbě
dětí. Další kategorií jsou medicinální vína ta se připravují nakládáním bylin do alkoholu. Pro lokální užití se taktéž připravují masti, obklady a náplasti.


To bude z dnešní ochutnávky čínské fototerapie vše,
Váš Vláďa.